Jiří Bílý
Tak je to předně jediný muzikant, na jehož koncertech dnes ještě dokážu vystoupit na podium s mikrofonem, nebo s kytarou.A mám radost, že třeba na tom adventním v Litomyšli seděli lidi i na chodbě, protože se dovnitř prostě už nedostali.
Vyrůstali jsme spolu.Z naší zahrady v Litomyšli bych na tu jeho asi dohodil tenisákem. Bylo mu nějakých 13, když mi na jedné z nich zahrál svoji první písničku. Dodneška si ji pamatuju. A už tehdy jsem v něm vypozoroval takovou zvláštní a nevyvratitelnou zarputilost člověka, který muzice navždy propadne.Pak se z něj stal na chvíli kantor a najednou mi někam zmizel. Po pár letech stojím v Hradci Králové v "rokáči" a na place řádí Kurtizány z 25. avenue.Slavná kapela.A vidím Jiřího s baskytarou, kterak vysílá energii, která by odfoukla Temelín. A pak,když vypustil páru, se najednou objevil s tichou deskou "Neptej se". A mezi řečí a asi 20 profesemi dělá konzervatoř. Jednou ho potkám na festivalu s Oskarem Petrem,Ivanem Hlasem a Zdeňkem Vřešťálem. A jindy zírám, že dělá předskokana Susan Vega. Mezi prvními jsem slyšel novou desku Na tělech ryb a poslouchám ji vlastně pořád dokola. Tichá,precizní, poctivá a naléhavá jako Jirka.Jako hluboká řeka s klidnou hladinou a pevným proudem. Zdravá a pravá.
Z Barrandova do Břevnova tenisákem nedohodím.Ale jako velcí kluci už máme auta.A nedělní saunu.V noci si voláme a taháme se vzájemně z nižších pater a třináctých komnat zpátky do života. Věřím mu.Marně bych vzpomínal na někoho, komu až tak.. Dobře ví, že to dělám už od té zahrady v Litomyšli.
www.jiribily.cz