Ubavit se k smrti
Jmenuje se Martin, má vystudovanou psychologii, ale živí se jako editor zpravodajství v jedné z našich televizí. Byli jsme na kalíšku a došlo i na zprávy. Dospěli jsme hodně daleko. Například až k tomu, že ZPRÁVY kdysi vznikly (např. v podobě tam-tamů, kouřových signálů, vybubnovávačů, či poslů) proto, aby všichni věděli, že se blíží stádo macatých muflonů ( a tedy že bude asi zase co jíst), že kolem vesnice obchází hladová šelma( a že je tedy potřeba nechat děcka doma), nebo že se sousední kmen vydal v noci směrem k nám ( pravděpodobně na ne zcela přátelskou návštěvu). Zkrátka ZPRÁVY byly lidstvem původně vymyšleny proto, aby se k nám všem dostaly d ů l e ž i t é informace.
Po třetím kalíšku jsme se už bavili o současné podobě televizního zpravodajství. Říkám něco v tom smyslu, že užitečných či důležitých informací je tam pomálu. A čím to chceš jako naplnit? ( vece Martin).Tak tomu pak ale neříkejte zprávy, říkejte tomu třeba "kaleidoskop krátkých senzací pro vaši I. signální soustavu", už hulákám já..( vpomínajíc např. na všudypřítomnost krve na obrazovkách)
Naštěstí se téma stočilo někam jinam. Ale vzpomněl jsem si na něj hned za pár dní a z čistě experimentálních důvodů jsem po dobu 48 hodin pečlivě sledoval vše, co mělo v záhlaví slovo Zprávy, či Zpravodajství:
Důvěřivé ženy okrádá sňatkový podvodník, u Třebíče vyhořel sklad, muž spadl z vodopádu v Tatrách, na Sokolovsku lidem nefungovalo topení, zanedbaní psi z Jarošova mají nový domov, ministr zdravotnictví poradil Filipíncům, aby se nechali před ukřižováním očkovat proti tetanu, Katka Kriseová zhubla o 8 kilo a v Indii si můžete za 200 tisíc pronajmout dělohu.A nejmenší pomlázka pana Chovance měří 6 mm.
A začal jsem zmatkovat, nevěda co dřív.Jestli volat kamarádům, co mají nějaký sklad, s otázkou na dostatek hasicích přístrojů, jestli se nechat očkovat, nebo se raději na ukřižování letos vykašlat, zajet do Sokolova s termosem horkého čaje, nebo brnknout postarší kamarádce ať šetří na tu Indii.
Za celou dobu jsem zaznamenal jen několik informací, které byly ZPRÁVAMI. Např. že za pár dní můžu přeletět hranice Šengenu i když zapomenu doma pas a občanku jenom s řidičákem a že ten mail, co jsem včera dostal, asi ve skutečnosti nebyl od Č.spořitelny.
A sáhl jsem do knihovny po letech po knížce "UBAVIT SE K SMRTI"( v originále Amusing Ourselves to Death - u nás vyšla v překladu Ireny Reifové).
Autorem je mediální kritik a teoretik Neil Postman - kdysi vedoucí katedry kultury a komunikace Newyorské university( zemřel v roce 2003)
V té fascinující knize vyjadřuje srozumitelně svůj skeptický pohled na směr vývoje mediální sféry a především na roli televize jako media, které negativně ovlivňuje veškeré komunikační formy současné kultury a způsoby našeho poznávání světa. Napsal ji v roce 1985. A už tehdy varoval před tříštěním pozornosti a záplavou dekontextualizovaných banalit z celého světa, jejichž smyslem je jediné. Být zábavnými!!! Současná společnost nejeví mnoho zájmu o analýzu, či rozbor problému, které vyžadují čas a přemýšlení a mohou vyvolat mnoho znepokojivých otázek, ale spíše touží po instantních novinkách podávaných nejlépe vizuální formou, jsou psány jednoduchým jazykem a které v prvé řadě POBAVÍ. Cílem současných medií už není informovat o nějakém problému, ale vulgárně řečeno - prodávat reklamu. Media proto musí být zábavná, protože u nezábavného obsahu hrozí nebezpečí přepnutí na jiný kanál, který zábavný bude. Roztáčí se tak nesmyslná spirála ještě nesmyslnější soutěže.
Celkový dojem, který divák získává sledováním takového media, sice hovoří o "dobře investovaném čase", během kterého se stal rychle skoro odborníkem na dané téma, nicméně skutečné množství informací získaných o tématu se blíží nule. Televizím nejde o informování diváka. Jde jim o "přikování" diváka v televizoru. Zpravodajství se stává druhotným.Začíná vznikat stav, že co není zábavné, to si už nedokáže vynutit pozornost.
"Nejen v komerčních televizích vyrábíme publicistiku a zpravodajství, za něž by se nemusela mnohdy stydět snad jen země s prokazatelně dementní populací.A tak se nám daří populaci skutečně vést k oné demenci, která jednou musí automaticky nastat.."
napsal jeden z autorů(!) zpravodajství novinář Jeroným Janíček.
Trivializace, zkracování, dynamika, klipovitost, zkrátka infotainment - a výsledkem je informační pustota.Orwellovská budoucnost?Spíš budoucnost stále větší společenské lhostejnosti k důležitým věcem. Lhostejnosti jako výsledku obrovských investic do rozptylování pozornosti, do toho, co lze nazvat bavičským průmyslem.
Nebo má spíš pravdu Huxley, pro nějž konec civilizace nespočívá v tom, že se lidé místo myšlení budou smát, ale v tom, že už nebudou vědět čemu se smějí, protože přestali myslet.
A já si pořád spolu s V.Bělohradským myslím, že:
"Člověk je především tím, co umí vědět".
Neila Postmana ( pro milovníky "pohyblivých obrázků")
je možno vidět třeba tady:
www.youtube.com/watch?v=49rcVQ1vFAY&feature=related