Aktuality

Myšlenka dne

Je velký omyl domnívat se,
že když lidé ztratí víru v Boha,
nebudou věřit v nic.
(G.K.Chesterton)

Bolest přichází nezávisle na naší vůli.
Můžeme si ovšem zvolit, jakým způsobem
při tom budeme trpět.
(Lao-c´)

Koneckonců je těžké zvládnout stejně dobře život
i práci. Jestli jste nuceni jedno z toho předstírat,
tak ať je to raději život.
(Josif Alexandrovič Brodskij)

Jaksi ohlušeni přílišnou hlasitostí světa
máme tendenci se „tichým“ věcem spíše smát.
Možná, že nakonec tedy platí:
„Co je šeptem, to je žertem.“
(R.H.)

Náš život je tak digitálně zasíťován a do detailů zmapován,že v té technologické hustotě už skoro není prostor pro to,abychom si jej nějak zkoušeli vysvětlit
(R.H.)

Některé věci bychom rádi ve své minulosti viděli jinak. Lépe. Milosrdnost stáří spočívá i v tom, že z tohoto přání časem uhněte naše vzpomínky.
(R.H.)

Všichni lidé by se měli snažit zjistit, než umřou, před čím utíkají, za čím utíkají a proč vlastně utíkají.
(James Thurber)

Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti,
že už ji nezměníme.
(André Malraux)

Žena, která není hloupá, potká dříve nebo později lidskou trosku a pokusí se ji zachránit.Někdy se jí to podaří.
Ale žena, která není hloupá, potká dříve nebo později zdravého muže a udělá z něho trosku.
Podaří se jí to skoro vždycky.
(Cesare Pavese)

Když jsi poražen, ber to jenom jako signál,
že tvoje plány nebyly až zas tak skvělé.
(Napoleon Hill)

Myšlenka se stává volnou teprve tehdy,
když přestane být podpěrou
(Franz Kafka)

Zajímavost

Obsazení Wall Street mě zaujalo, ale z tohohle protestu jsem měl husí kůži !
Výňatek z opery G. Verdiho Nabucco - sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi 590 před našim letopočtem. Opera se hrála v Římě letos při příležitosti 150. výročí moderní Itálie za přítomnosti
Berlusconiho a starosty Říma, který v rámci projevu před zahájením opery kritizoval škrty rozpočtu na kulturu. Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk. Italové milují Verdiho a jeho opery a většinou znají opery nazpaměť a slavné árie zpívají často spolu. Opera roběhla normálně až k uvedenému sboru jehož první slova v překladu jsou : " Oh má země, tak krásná a ztracená.. " V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující. Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky: " Opakovat !" A rozruch neustával. V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na
Berlusconiho a řekl: " Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to,co se děje v mé zemi a proto ( směrem k obecenstvu ) přijímám Vaši prosbu o opakování ! Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov " Oh má krásná ztracená země " myslím na to, že když budeme takto pokračovat, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie. V tom případě bude naše země opravdu ztracena ."
Potom řekl: " Já, Motti jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji Vám, abyste se připojili, a budeme zpívat všichni spolu. " Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti, zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy zpívající ve sboru utíraly slzy.

http://www.youtube.com/embed/G_gmtO6JnRs

www.tichyfotograf.cz
www.kresadlo.cz
Dvě stránky, které mě neustále baví a naplňují optimismem !!!

Čestnost jako deviace, aneb jak systémová korupce vytlačuje slušné lidi na okraj. Ti inteligentní,a nedej bože ještě morálně dobře nastavení, prostě vypadávají ze hry, což je známá teze o degeneraci elit, kteréžto jsme nyní svědky (kvalitní rozhovor se sociologem P.Fričem najdete na stránkách Literárních novin,ročník XXI,č.36)

"Proč jsou dnešní dívky nesnesitelné?".
Tak se jmenuje půvabný a provokativní text Jana Sterna v Britských listech. Doporučuji. Apropo právě mu vychází nová knížka " Psychoanalýza všednosti ". Jak ho tak znám, máme se na co těšit !
http://www.blisty.cz/art/52196.html

"Láska k moudrosti" jako psychosa? Aneb bylo Platonovo proslulé podobenství o jeskyni poruchou filosofovy duševní rovnováhy? Martin Škabraha napsal velmi zajímavou a těžkou stať na tohle téma. (Čtrnáctideník A2, č.17, str. 18)

V pasti individualismu - to je název velmi kvalitního textu z pera Jana Kellera ( Salon 13. 5.2010)

Tak takového chlapíka tady roky máme ? No nic. Já to vím a zbytek je na vás.

R.Dragoun

Moje tipy

Pohled na kulaté číslo na počitadle návštěv mě přiměl k tomu, abych vám všem poděkoval za zájem, který věnujete mým stránkám. A to i v době, kdy nepíšu ( zimní spánek, trocha cestování, spousty knížek i mrtvol – zkrátka nasávací fáze „houby“). Ale už u sebe nosím téměř dopsaný nový text ( O disentu krásy a pastech času - úvahy o umění nevejít). Měl by se tu v krátké době objevit.
Ještě jednou dík všem !
Radek Havel

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA BYLA DOČASNĚ UZAVŘENA !!
(pro případné vzkazy volte e-mailovou adresu:
radovan.havel@seznam.cz)

Teď zrovna moc nepíšu. Což ale neznamená, že taky nečtu. Čtu ! Tak například :
http://trcalek.bigbloger.lidovky.cz/c/235912/Vanoce-jsou-jako-perverzni-sex.html
nebo
www.lucifer.bloguje.cz
Jsem spokojen !!! Svět bloggerů je už dost velký na to, abychom pochybovali o jeho smyslu.

Novou knihu Josefa Formánka "Umřel jsem v sobotu" jsem přečetl za noc. Delší dobu si myslím, že jde o jednoho z nejzajímavějších českých spisovatelů.Opět mě nezklamal! A má úžasné webovky:
www.josefformanek.com

Přibyl nový text v Zápisníku:
....O Temné, titulcích a morálním zvířeti..
(13.10.2011)

Svět bohatne a chudých přibývá. Tak se jmenuje skvělý rozhovor s filosofem Thomasem Poggem. Třeba i o tom,že z chudých zemí odtéká ročně desetinásobek toho, co jim pak pateticky dáváme jako rozvojovou pomoc.(Respekt č.3, str.46-50)

..s večerem se světlo na konci ulic ještě jednou protočilo. Světlo bylo dotěrné. Varovalo okolí, že nastane noc. Domy se zmenšovaly, byly menší než lidé, kteří procházeli kolem. Mosty byly menší než tramvaje, které přes ně jezdily. A stromy byly menší než obličeje, které pod nimi osaměle procházely.
Všude se rozlézala touha po domově a ukvapený spěch. Osiřelé obličeje na ulici ztrácely obrysy. A viděla jsem v nich viset kus mračna, jak se k mně přibližovaly. A když stály těsně přede mnou, smrskávaly se každým krokem. Jen dlažební kameny zůstávaly velké. A po dalších a dalších krocích visela místo mračna v tváři dvě bílá vypouklá bělma. Při dalším a dalším kroku, těsně předtím, než mě obličeje minuly, se bělma slila v jedno.
Držela jsem se konců silnic, kde se drželo světlo. Oblaka, chuchvalce zmačkaných šatů. Otálela jsem s návratem… ale v nehybném světle záleželo na chůzi, musela jsem jít rychleji. Postranní ulice na noc nečekaly. Balily si kufry.
(úryvek z knihy Herty Müllerové Srdce bestie)

Čtvrt století jsem žil v komunismu. Dlouho mi chyběl trefný název doby, ve které se nacházím teď. Už ho asi mám:
http://www.blisty.cz/art/60743.html

Povídání s Erwinem Hellerem o zrychlování světa, o umění odpočinku, o tom jak sami sebe vykořisťujeme a že nicnedělání je zatraceně těžká práce,najdete v Respektu č. 26/27 na str.48-53.

Doporučuji k přečtení čtrnáctideník A2 č.10. Najdete v něm tentokrát vynikající text z pera Jana Sterna s názvem Pocit stísněnosti v posteli. Nevídané souvislosti předkládá tento mistr psychoanalýzy i slova.

Tíha mateřštiny. Tak se jmenuje text Jana Sterna na stránkách týdeníku A2, č.26.Taky mu vyšla nová knížka ( Mystika západu). Už ji mám a čtu. Je moc dobrá.

Respekt č.41 se vydařil! Rozhovor s filozofem Konradem Liessmannem, potažmo povídání s "fotografem mrtvých" Joelem-Peterem Witkinem o odvaze, smrti a hledání krásy, a taky text o Vargasu Llosovi, čerstvém nositeli Nobelovy ceny za literaturu.

" Reklamní agenti to nezachrání". Tak se jmenuje rozhovor A.Plavcové s prof. Kamilem Wichterlem. O jeho geniálním otci, o tom, že když Edison vynalezl žárovku byla tato už 25 let patentovaná, o tom, že matematika je ve skutečnosti nesmyslná, a o mnohém dalším. Vyjimečný chlap. Viz příloha LN č. 47, str.6-13.

Říkal mi kdysi jeden věhlasný místní muzikant : " Stejně jednou skončíš u Gabriela ! ". Stalo se. A já ho poslouchám když je mi dobře, i když třeba není.

P.Gabriel

Tyto stránky si zatím zobrazilo 304433 návštěvníků.

valid xhtml 1.0 strict - css - php
Matyáš Havel, 2008

MUDr. Radovan Havel (12.1.1963 v Litomyšli)

Litomyšl jsem opustil v roce 1981 a jel jsem studovat Lékařskou fakultu University Karlovy v Hradci Králové. Po jejím absolvování a po ročním vynuceném přerušení života (tankový prapor v Čáslavi) jsem začal pracovat jako odborný asistent Katedry soudního lékařství LF UK Hradec Králové. Součástí mé práce bylo krom jiného i vedení výuky tohoto oboru pro studenty 5. ročníku LF (v angličtině pro zahraniční studenty). V roce 1990 jsem byl jmenován Krajským soudem v Hradci Králové znalcem v oboru zdravotnictví – odvětví soudní lékařství. Po dobu své akademické praxe jsem publikoval řadu odborných publikací a článků, přednášel na řadě odborných sjezdů a konferencí a stal jsem se jedním ze spoluautorů poslední učebnice soudního lékařství (Soudní lékařství, Kolektiv autorů, Grada Publishing 1999). Vypracoval jsem téměř 3000 znaleckých posudků a jako první soudní lékař ve Východní Evropě použil CT vyšetření na mrtvém těle. Po odchodu do Prahy v roce 2002 jsem jeden rok pracoval na Ústavu soudního lékařství FN Bulovka. Od roku 2004 do současné doby jsem vedoucím lékařem Ordinariátu soudního lékařství při oddělení Patologické anatomie nemocnice Jablonec nad Nisou (www.nemjbc.cz) a externě spolupracuji s Oddělením soudního lékařství nemocnice v Pardubicích. Žiji sám v Praze na Barrandově. Z rozvedeného manželství mám dva syny (Matyáš 1986, Tadeáš 1996).


V kanceláři Ordinariátu – nemocnice Jablonec n.N.
Pitevní sál ( provádíme zde zdravotní i soudní pitvy)